Finance a práce

PlaCla zjednodušuje prodej placených článků přes 10 let. Co o systému prozradil spolumajitel Václav Bartoš?

Když v roce 2009 spatřil světlo světa první český pay per post systém PlaCla.cz, málokdo mu předpovídal dlouhou a úspěšnou budoucnost. I po deseti letech je stále jedničkou na trhu a velkou zásluhu na tom mají současní majitelé Václav Bartoš a Michal Kubíček. V roce 2014 stagnující systém odkoupili a vnesli do něj svěží vítr inovací.

PlaCla není pouhým zprostředkovatelem prodeje placených (PR) článků. Funguje i jako poskytovatel garancí a v neposlední řadě nabízí redaktorské služby. A ačkoliv se o chod systému stará několik lidí, životní náplní se stal především pro Václava Bartoše. Ten je pro inzerenty a blogery k dispozici téměř nonstop a i po letech je na něm vidět původní nadšení pro věc. Proto jsme mu položili několik otázek.

1. PlaCla je na trhu přes deset let, z toho ji většinu času provozujete Vy a Michal Kubíček. Jaké byly začátky – naskočit do fungujícího byznysu je přeci jen trochu jiné, než budovat vlastní od píky. Kdybyste měl stroj času, nepostavil byste raději vlastní systém?

Bylo by krásné naskočit do fungujícího byznysu a jen přebrat know-how a vydělávat. U služby PlaCla byla situace v roce 2014, kdy jsme ji kupovali, tragická. Obraty padaly, nakupovaly se články za několik stokorun s nevalnou kvalitou. Kolikrát jejich texty nedávaly smysl, weby měly otřesný vzhled a velcí zákazníci postupně odcházeli, nebo snižovali investice. Nešli jinam, stahovali se z trhu úplně. Kdybychom nekoupili PlaClu, provozovali bychom dál službu KupČlánek, kterou ten rok koupil Michal. Ten jsme si dovolili od základu přebudovat a viděli, že tudy cesta nevede. My toho zkoušeli mnohem více, některé prodejní modely i v rámci služby PlaCla. To, co funguje dnes, je de facto jen špičkou ledovce všeho, co jsme za těch šest let zkusili a dál zkoušíme. Důležitější než mít nápad, nebo nějakou představu, je dokázat prodávat. Ideálně prodat to ještě předtím, než se s tím začne a začít to budovat až ve chvíli, kdy je jasné, že o to bude zájem.

2. Placené články jsou fenomén. Jak byste charakterizoval typického nakupujícího? Je to živnostník, středně velká firma, korporace…? A co byste poradil někomu, kdo o placených článcích slyší poprvé – proč (a zda vůbec) by do nich měl investovat?

Typů inzerentů je hned několik. Jednak velikostí, pak i segmentem, v kterém podnikají. Posledním typem jsou marketingoví konzultanti a agentury. A všechny tyhle skupiny jsou plné paradoxů. Firma o pěti lidech třeba s výrobou něčeho unikátního dokáže prodat více a s větší marží, než zavedená značka se stovkou zaměstnanců. Logicky pak může více investovat do článkových kampaní. V segmentu agentur kolikrát jednotliví konzultanti dokáží obsloužit více klientů, než celé agentury a jejich týmy. Naučil jsem se na tom nic nepředpokládat a raději důvěřovat zkušenosti a tvrdým datům.

Pokud bych to měl zobecnit, zpravidla jsme výhodní pro střední podnikatele. Ti menší mají dost času si to řešit po vlastní ose a sbírat zkušenosti, bohužel i ty negativní, od kterých bychom je uchránili. Takže když pak vyrostou, bijí se do hlavy, že nás dřív nevyzkoušeli. O to víc si cení úspory času a kolikrát i peněz. Větší si zas na marketing vyberou agenturu, které nakonec přijdou nakoupit k nám, včetně PR agentur. Šetříme práci i tiskovým mluvčím nejrůznější institucí, kteří mají za úkol rozšířit tiskovou zprávu, nebo článků napsaných na jejím základě. Sbírají tak mediální výstupy.

Kdo o placených článcích slyší poprvé a vůbec s nimi neumí, by se měl zaměřit na nějaký jednodušší inzertní kanál a článkům se raději vyhnout. Snadno se lze při jejich nákup spálit. Nebo nás kontaktovat a doporučíme mu odborníka, který se ho ujme, nebo poradí. Služba PlaCla funguje čistě jako marketingový nástroj, a pokud bychom konzultanty zaměstnávali, pochybuji, že by byli nestranní. Navíc se kolikrát může během konzultace ukázat, že na články ještě není ten správný čas, nebo bude výkonnější jiný marketingový či prodejní kanál.

Václav Bartoš a Michal Kubíček – majitelé služby PlaCla.cz.

3. PlaCla.cz vypadá i po letech podobně jako v době, kdy jste ji s Michalem koupili. Velké změny se odehrály uvnitř. Které funkce blogeři/inzerenti přivítali s otevřenou náručí? A nechystáte grafický facelift?

Služba PlaCla podobně jen vypadá. Neměli jsme vizuální vzhled, snažili se zachovat intuitivní fungování, někde mu trochu pomohli ubráním prvků, někde se nám naopak nakupily, ale to bylo většinou v nějakých nastaveních, kam uživatel tak často nezabloudí.

Nových funkcí jsou desítky, možná s těmi drobnými až stovky. Spíš by se jednalo o několik zásadních pro konkrétní skupinu inzerentů či blogerů. Ona ta představa, že se jedná jen o dvě skupiny kupující/prodávající a těm tvoříme pouhé komunikační rozhraní, bez kterého by se obešly, je příliš zjednodušující. To by pak stačil inzertní server stylu poptávky a nabídky. My jim poskytujeme celé pracovní prostředí a jsme připraveni na vyřízení nejrůznějších požadavků. Jednoduše díky tomu, že to po nás chtěly už stovky zákazníků předtím.

A co se faceliftu týče, služba PlaCla není eshopem, v kterém musí snadno nakoupit kdokoliv. Ale i tak si u nás dokázal nakoupit články i nevidomý masér a prodejním procesem prošel velmi hladce až na několik ajaxových oken. Když vidím, že data od nás inzerenti následně zpracovávají v tabulkovém procesoru, nebo se musí vypořádat s něčím jako účetní systém, nepřijde mi důležité vizuální podobu PlaCly měnit. I když něco jako jen takový drobný facelift jsem už v plánu měl, ale ukázalo se, že grafici nechtějí jen učesat něco, co funguje, ale udělat od základu úplně něco jiného. Na eshopy či běžné weby jsou zvyklí, ale u nás by se museli přizpůsobit zcela jinému stylu myšlení. Takže jestli na to někdy dojde, musí to udělat někdo zevnitř s dlouholetou zkušeností s PlaClou.

4. Jak se v PlaCle angažujete Vy a co dělá váš společník Michal? Netrpíte již syndromem vyhoření?

Michal je skvělý inspirační zdroj. Většinou otestuje nějakou novinku na svém shopu, a pokud to není něco výlučně eshopového, instalujeme pak i na PlaCle. On je tváří PlaCly a vlastně i hromosvodem emocí, takový hodný policajt, když někoho naštve ten zlý – já. Což platí u dodavatelů – blogerů. Inzerentům naopak dodává jistotu toho, že za PlaClou krom někoho, kdo na ně skáče z každého mailu, chatovacího okénka a denně s nimi komunikuje, je i někdo s letitou zkušeností nejen z online byznysu. Málokdo tuší, že Michal třeba do loňska vydával místní radniční noviny. Dokázal tak mírnit mé plány, že bychom krom internetových placených článků šli do tištěné inzerce. Uchránil mě i nápadů, že bych šel do budování eshopu. Tohle všechno jsou zkušenosti k nezaplacení, které by jinak znamenaly ztracené měsíce, či roky. Ona není pravda, že se člověk učí chybami. To by atleti jen padali a někde sebou mlátili o zem. Učíte se mistrovstvím, udělat něco perfektně, neškobrtnout. Musíte být trpěliví a pomoc někoho zkušeného vám přidává na jistotě.

Nevěřím, že hrozí vyhoření u něčeho, co vás naplňuje celý život. Já psal články už jako jedenáctiletý. Jeden z prvních byl příběh o tom, jak lidé zahubili všechno živé toxickými výpary a já měl kouzelný prsten, který to mohl všechno zachránit. Ale nepřál jsem si, aby se to vrátilo, ale aby měli od všech rostlin a živočichů jen poslední kus, pár a museli se naučit je pěstovat a chovat. Dát vše do pořádku. Na základce, na střední, i na vysoké (divadelní teorii na DAMU) jsme nedělali nic jiného než pracovali s textem. Pořádal jsem autorská čtení, šéfredaktoroval několik let velmi intenzivně kulturní deník, od něj jsem se pak dostal i k samotné PlaCle. Častokrát lidé hledají vhodný nápad, ale já vidím, že násobně důležitější je něco dělat. Cokoliv. A najít v tom vášeň.

5. Nedílnou součástí PlaCly je zkušená redakce, která připravuje texty rychle (většinou v řádu hodin) a ve velmi dobrém poměru ceny a kvality. Využívá jejích služeb hodně blogerů/inzerentů? A je možné si nechat napsat články, které objednavatel využije jinak (např. jako prodejní texty na vlastním webu apod.)?

Ano, výhodou je, že je připraveno psát několik desítek redaktorů najednou. Často se stává, že je potřeba připravit několik desítek normostran textu třeba přes víkend. My to zvládáme i s korekturou běžně do 24 hodin. Pro některé klienty tak nemá smysl zaměstnávat někoho, jehož potřebují nárazově na velký objem práce. Samotný člověk by takové množství psal celý měsíc. A kapacit máme stále dostatek. V současnosti píšeme v průměru 600 objednávek měsíčně, takže bychom zvládli bokem napsat i nějaký odborný sborník nebo sbírku pohádek. Můj sen vždycky byl mít armádu spisovatelů, kteří mi napíší knihu na základě námětu. Při psaní delších novel mě štvalo to, kolik času jsem psaní musel věnovat. Takže aniž by to zatím redaktoři tušili, tohle bude naším vedlejším produktem. Podobně jako spokojený rodinný život bez dojíždění do práce, který díky tomu vedou. Jen kolik dětí už přišlo na svět díky tomu, že nemusejí nikam jezdit a mají na ně víc času i peněz na rodinu.

6. Jak vidíte trh s placenými články za dalších deset let? Bude textový obsah spíše okrajovou záležitostí na úkor video a audio obsahu?

Jestli přijde něco jako kreativní nebo psací umělá inteligence, bude i tak nutné jí dávat směr toho co a jak psát. Spíš bych to viděl jako v případě nákupů elektromobilů do vozových parků dopravních podniků. Necháte si část vozového parku na naftu, kdyby náhodou vypadla elektřina a část na elektřinu, kdyby došla nebo výrazně zdražila nafta a tím si uchováte nezávislost v případě různých situací. Lidská redakce bude důležitá i pro to, abychom měli přísun zkušených lidí do dalších pozic.

S placenými články to bude tak, že se tenhle název vžije pro placený obsah. Budou to články v placené sekci deníků a magazínů, které si lidé budou předplácet výměnou za obsah bez reklam. Ovšem komerční sdělení formou článků v takovém obsahu zůstane, odpadnou jen ty rušivé grafické prvky, ke kterým často patří i video reklama. Představte si třeba časopis o chalupaření bez článků o nejnovějších technologiích větrání, rekonstrukcí apod. Zbyly by jen rozhovory se známými osobnostmi a inspirativní fotky z jiných chalup. A video se přestěhuje na samostatné platformy, kde se bude video sledovat, zejména kvůli technickým požadavkům na video servery, i do něj budou reklamy začleněny, ale formou product placementu. Převáží užitečné návody a rozhovory, jak jsme zvyklí z televizí. Je to i dáno tím, jak se televize na internet stěhují. Profesionálnímu video obsahu bude vždy velmi těžké konkurovat bez početného týmu tvůrců, a když už někdo přijde s formátem třeba kutilského pořadu, bude se snažit si jej udržet ve vlastních rukou, aby ho nezničily požadavky na sledovanost a jiné ekonomické či osobní tlaky. Oproti tomu blog či magazín je takových vyhroceným situacím zpravidla ušetřen, a když k nim dojde, občas celá redakce přejde jinam, nebo založí vlastní magazín, nebo dokonce deník. Založit vlastní televizi, nebo video produkci už tak snadné není. Leda by jim s tím pomohla umělá inteligence.

Co je budoucností, je virtuální realita. I v ní bude potřeba mnoho textu, a to zcela nových formátů. Ale i tam bude prostředí k usednutí, četbě a čerpaní inspirací z psaného slova.

Václave, děkujeme a přejeme PlaCle další úspěšnou dekádu.

Pošlete komentář