Svoboda na jeden nádech: Moje začátky freedivingu

Vždycky jsem milovala vodu. Jako dítě jsem byla to šílené děcko, co v bazénu pořád zkoušelo, jak dlouho vydrží pod vodou. Rodiče z toho byli na nervy, plavčíci taky. Kdo by tehdy řekl, že o patnáct let později budu reprezentovat Česko na freedivingových závodech? Ale než se dostaneme k tomu, jak vydržím pod vodou pět minut, pojďme na začátek.

První setkání s freedivingem

Bylo léto, seděla jsem na pláži v Chorvatsku a pozorovala dva lidi ve vodě. Žádné lahve, žádné velké ploutve - jen neopreny a dlouhé monoploutve. Střídavě se potápěli, zatímco ten druhý čekal na hladině. Bylo v tom něco neskutečně elegantního. Jako mořské víly.

Ten večer jsem si vygooglila všechno o freedivingu. Zjistila jsem, že je to vlastně nejstarší forma potápění. Žádné přístroje, žádné bubliny - jen vy, váš dech a moře. Hned další den jsem je našla na pláži znovu. Ukázalo se, že vedou kurzy. "Zítra v devět?" zeptali se. Neváhala jsem ani vteřinu.

První lekce: Dech je život

První den kurzu nezačal ve vodě, ale na pláži. Marina, moje instruktorka, mě učila dýchat. "Myslíš, že umíš dýchat?" smála se, když viděla můj nechápavý výraz. "Všichni si to myslíme. Ale většina z nás dýchá špatně."

Strávili jsme dvě hodiny jen dýcháním. Břišní dýchání, hrudní dýchání, jak uvolnit bránici. Zní to možná nudně, ale bylo to fascinující. Najednou jsem cítila svůj dech úplně jinak. A pak přišlo první cvičení ve vodě - statická apnoe, zadržování dechu na hladině.

"Dvě minuty!" oznámila Marina po mém prvním pokusu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Můj předchozí rekord byl něco přes minutu. "To dělá správná technika," mrkla na mě. "A to je teprve začátek."

Výbava: Méně je více

Na rozdíl od přístrojového potápění je freediving mnohem jednodušší na vybavení. Ale o to důležitější je, aby každá část výstroje byla perfektní. Po několika pokusech s půjčeným vybavením jsem si pořídila vlastní freediving neopren od Sopras.

Neoprén musel být speciální - freedivingový, bez jakýchkoli bublin nebo vzduchových kapes. Maska menší než klasická potápěčská, aby kladla minimální odpor. A pak ta nejdůležitější věc - monoploutev. Tu jsem si také zakoupila od Sopras, je to italská firma, která od roku 1995 vyrábí špičkové potápěčské vybavení pro freediving. Ta ploutev se stala mým druhým já.

Učení se naslouchat tělu

Freediving není jen o zadržování dechu. Je to o poznání vlastního těla, jeho limitů a možností. Musíte se naučit poslouchat signály, které vám tělo vysílá. Pochopit rozdíl mezi skutečnou potřebou nadechnout se a prvním nutkáním k nádechu.

Pamatuju si moment, kdy jsem poprvé překonala tři minuty pod vodou. Necítila jsem žádnou paniku, žádný stres. Byla jsem naprosto klidná, soustředěná jen na svůj tep a pocity v těle. Je to jako meditace - musíte vypnout mysl a důvěřovat tělu.

Nejkrásnější momenty pod hladinou

S freedivingem jsem zažila věci, které by s přístrojem nebyly možné. Třeba plavání s delfíny u Rudého moře. Když vás vidí bez bublin, jsou mnohem zvědavější. Připluli úplně blízko, pozorovali nás, hráli si s námi.

Nebo můj první sestup k vraku v hloubce 30 metrů. Žádné bubliny, žádný hluk - jen ticho a ten magický pocit volného pádu do modré hlubiny. Je to jako byste se na chvíli stali součástí moře.

Překonávání vlastních hranic

S freedivingem jsem se naučila, že naše limity jsou často jen v hlavě. Když jsem začínala, myslela jsem, že dvě minuty pod vodou jsou můj strop. Dneska? Můj osobní rekord ve statické apnoe je 5 minut a 12 sekund.

Ale nejde o rekordy. Jde o ten pocit svobody, o spojení s vodou. Když se potápím, nemyslím na čas ani na hloubku. Jsem prostě tam, v tom momentě, v té modré nekonečnosti.

Bezpečnost především

I když freediving vypadá jednoduše, je to potenciálně nebezpečný sport. Nikdy se nepotápím sama - systém buddy je ve freedivingu ještě důležitější než v přístrojovém potápění. Váš buddy je vaše pojistka, vaše spojení s hladinou, váš anděl strážný.

S Marinou, mojí první instruktorkou, jsme pořád v kontaktu. Teď už sama učím začátečníky a vždycky jim říkám to, co říkala ona mně: "Moře není váš soupeř. Je to partner v tanci. A v dobrém tanci nejde o to, kdo vede - jde o harmonii."

Pro začátečníky

Jestli vás freediving láká, začněte kurzem. Vím, že to zní lákavě - prostě zadržet dech a ponořit se. Ale správná technika je základ. Nejen pro výkon, ale hlavně pro bezpečnost.

A hlavně - nepospíchejte. Ve freedivingu není kam spěchat. Každý má své tempo, svůj přirozený rytmus. Někdo se dostane na tři minuty za týden, někomu to trvá měsíce. A je to naprosto v pořádku.

Co mi freediving dal

Kromě úžasných zážitků mi freediving dal hlavně nový pohled na život. Naučil mě trpělivosti, pokoře, důvěře ve vlastní tělo. Když dokážete zůstat klidní čtyři minuty bez dechu, zvládnete pak mnohem líp stresové situace v běžném životě.

Naučil mě taky, že někdy méně je více. Nepotřebujete tuny vybavení, abyste mohli objevovat podmořský svět. Stačí maska, ploutve, neoprén a správná technika.

Co bude dál?

Příští měsíc jedu na Bali na freedivingové soustředění. Budeme trénovat v Blue Hole - nádherné přírodní šachtě, která spadá do hloubky 40 metrů. Ale víte, co je na tom nejlepší? Že i po těch letech mám před každým ponorem stejné nadšení jako poprvé.

A vy? Nechcete taky zkusit, jaké to je, být na chvíli součástí moře? Stačí jeden nádech. A možná zjistíte, že jste našli něco, co změní váš život. Jako to změnilo ten můj.

P.S.: Jestli máte otázky o freedivingu nebo chcete začít, napište mi. Ráda se podělím o další zkušenosti a třeba vás vezmu na váš první ponor. Protože není nic krásnějšího než vidět, jak někdo objeví kouzlo svobody na jeden nádech.

Publikováno: 05. 02. 2025

Kategorie: Lifestyle