Broušení bruslí: Význam ostré hrany

"Tati, mně to nějak nejede," postěžoval si mi nedávno syn na tréninku. Jako většina rodičů jsem nejdřív začal zkoumat, jestli náhodou není unavený nebo se mu prostě jen nechce trénovat. Jenže když jsem viděl, jak se trápí v zatáčkách a píše po ledě všechno možné, jen ne hokejové osmičky, došlo mi to. Brusle volaly po nabroušení.

Pamatuju si, jak jsem se kdysi jako mladý hokejista divil, proč někteří kluci jezdí jako po másle, zatímco já se na ledě trápím. Tehdy mi můj první trenér prozradil tajemství, které mi změnilo pohled na bruslení: "Není bruslař jako bruslař, ale hlavně není broušení jako broušení."

Cesta k dokonalé hraně

Broušení bruslí je tak trochu alchymie. Zatímco někdo prostě jen hodí brusle do automatu v nákupním centru, opravdoví znalci vědí, že správné broušení je umění. Vzpomínám si na pana Nováka, brusiče, který se celý život věnoval broušení bruslí Pardubice v našem zimním stadionu. Měl ruce jak lopaty, ale když vzal do ruky brusle, pracoval s nimi jako hodinář se švýcarskými hodinkami.

"Každá brusle má svůj příběh," říkával mi vždycky, když jsem k němu přišel. A měl pravdu. Někdo jezdí víc na vnitřních hranách, jiný na vnějších. Někdo bruslí agresivně a potřebuje ostřejší hrany, jiný preferuje spíš volnější skluz. Pan Novák to všechno poznal jen podle toho, jak se podíval na brusle a přejel po nich svým zkušeným prstem.

Co se vlastně děje při broušení?

Nedávno jsem měl možnost strávit jedno odpoledne v profesionální brusírně. Bylo fascinující sledovat celý proces pod vedením zkušeného brusiče Karla. "Víš, co je největší problém dnešních bruslařů?" zeptal se mě, zatímco kontroloval hrany jedněch dětských bruslí. "Že chtějí univerzální řešení. Jenže každý bruslař je jiný, každý led je jiný, a proto i každé broušení musí být jiné."

Karel mi vysvětlil, že při broušení nejde jen o to udělat brusle ostré. Jde o to najít správnou rovnováhu mezi přilnavostí a skluzem. Představte si to jako pneumatiky u auta - také nechcete ani úplně hladké, ani příliš hrubé. Potřebujete najít ten správný vzorek pro vaše potřeby.

Moderní broušení je věda. Používají se různé poloměry výbrusu (tomu se říká radius), různé hloubky žlábku a různé úhly hran. Pro začátečníky se obvykle volí mírnější výbrus, který odpouští chyby a poskytuje větší stabilitu. Naopak pro pokročilé bruslaře může brusič udělat agresivnější výbrus, který umožní ostřejší zatáčky a rychlejší starty.

Příběhy z brusírny

"Nejhorší jsou rodiče, co přijdou těsně před zápasem a chtějí rychle přebrousit brusle," svěřil se mi Karel - odborník na broušení bruslí Praha. "To je jako kdybyste chtěli těsně před závodem formule 1 změnit nastavení auta. Každé broušení potřebuje čas, aby si na něj bruslař zvykl."

A měl pravdu. Vzpomněl jsem si na svého spoluhráče z dorostu, který si nechal před důležitým zápasem udělat extra ostré broušení, protože si myslel, že mu to pomůže. Výsledek? První třetinu strávil více na zadku než na bruslích, protože si na nové broušení nestihl zvyknout.

Péče o nabroušené brusle

Správně nabroušené brusle jsou jako ostrý nůž - radost s nimi pracovat, ale vyžadují péči. Po každém bruslení je potřeba brusle pořádně osušit a nasadit chrániče. "Největší nepřítel bruslí je rez," vysvětloval mi kdysi pan Novák. "A druhý největší nepřítel jsou chrániče nasazené na mokré brusle."

Je to jako s autem - můžete mít nejlepší pneumatiky na světě, ale když je budete špatně skladovat a starat se o ně, dlouho vám nevydrží. Totéž platí pro brusle. Viděl jsem až příliš mnoho případů, kdy si někdo koupil drahé brusle, ale za měsíc měl hrany v takovém stavu, že by se za to styděl i začátečník na veřejném bruslení.

Mýty a pověry kolem broušení

Za ta léta kolem bruslí jsem slyšel spoustu zajímavých teorií. Třeba že časté broušení ničí nože - nesmysl, který bohužel stále koluje mezi rodiči mladých hokejistů. Nebo že všechny brusle se musí brousit stejně - další omyl, který může pokazit radost z bruslení.

Můj oblíbený mýtus je, že čím ostřejší brusle, tím lepší bruslař. To je jako říct, že čím ostřejší tužka, tím lepší umělec. Správné broušení musí odpovídat vašemu stylu bruslení, vašim schopnostem a také povrchu, na kterém většinou bruslíte.

Jak poznat dobrého brusiče?

Dobrý brusič je jako dobrý doktor - nejdřív se ptá a pak teprve "léčí". Když přijdete do brusírny, měl by se zajímat o váš styl bruslení, úroveň zkušeností, a dokonce i o to, na jakém ledě nejčastěji bruslíte. To všechno jsou faktory, které ovlivňují, jaký typ broušení je pro vás nejlepší.

Pamatuju si, jak jsem jednou vzal brusle do neznámé brusírny na horách. Pán se mě na nic neptal, hodil brusle do automatu a za pět minut mi je vrátil. Výsledek? Místo příjemného týdne na ledě jsem se trápil s bruslemi, které se chovaly jako neklidný kůň - nikdy jsem si nebyl jistý, co v příštím okamžiku provedou.

Pro začátečníky i pokročilé

Jestli začínáte s bruslením, nechte si poradit od zkušeného brusiče. Není ostuda přiznat, že jste začátečník - ostuda je předstírat zkušenosti a pak se trápit na ledě. Začátečníkům se obvykle doporučuje mírnější výbrus, který poskytuje větší stabilitu a odpouští chyby.

Pro pokročilé bruslaře je zase důležité najít brusiče, který rozumí jejich potřebám. Hokejista potřebuje jiné broušení než krasobruslař, útočník jiné než obránce. Je to jako s golfovými holemi - i ty se přizpůsobují stylu hráče.

Závěrečné zamyšlení

Broušení bruslí je víc než jen údržba sportovního vybavení - je to umění, které může zásadně ovlivnit váš zážitek z bruslení. Ať už jste začátečník nebo pokročilý bruslař, najděte si "svého" brusiče a svůj styl broušení. A hlavně - užívejte si každou minutu na ledě. Protože správně nabroušené brusle nejsou cíl, ale prostředek k radosti z pohybu.

A víte, co je na tom všem nejlepší? Ten pocit, když po broušení poprvé vjedete na led. Ten zvuk čerstvě nabroušených bruslí zařezávajících se do ledu, ten pocit jistoty v zatáčkách, ta lehkost pohybu... To je moment, kdy si uvědomíte, že dobré broušení stojí za každou korunu a každou minutu čekání v brusírně.

Jak říkal pan Novák: "Bruslení je radost, a ostré brusle jsou klíč k té radosti." A já mu po letech na ledě musím dát za pravdu.